24.05.06 23:46

6. června 2006 v 11:45 | O.F.G. |  **spisovatelé
Ani si netušil a snad ani nechtěl,
bylo tu jedno nedělní odpoledne
takový zralí na deku za obřádkou
sedíš si na terase za třema 7čkama
v tom se ti do cesty postavý taková
malá blonďatá upírka
a v tu chvíli cítíš
zase ten mrazivej pocit
to lechtání na srdci
-ten tvůj věčný problém s ním.
Začně tě to hřát,šimrat,
začne ti chybět její přítomnost
pořád tě rozchehtává jako špatně nalíčenej smutnej klaun
začneš s ní prolejzat
lesy,pole,hospody
ochutnáváš její kásný,mladý tělo
ve všech koutech místního divadla
píšete si od rána do večera a svíčka hoří
a provoněnej buddha pod stolem se začíná usmívat
stejně jako šedivej panelák
důchodci
město plný aut
poslední cikán na periferii
bezdomovci na náměstí
kámen u silnice
Ta radost ze života
a síla kterou ti ona dodává
tě žene a nabíjí
a ty zvládáš cos už dávno zahodil
a na to rezignoval
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Claudia Claudia | E-mail | 9. června 2006 v 8:23 | Reagovat

Tahle báseň byla vytvořená pro mě!Díky orry :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama